Život s mými mazlíky

Když hvězda slaví :)

20. ledna 2015 v 19:15 | Elma
Dne 17. 1. před třemi lety se narodil můj osobní strážce. :-)

Aktuality po osmi měsících.

6. srpna 2014 v 12:04 | Elma
Po včerejším rozhodování jsem usoudila, že bych se měla vrátit, tedy se alespoň o to pokusit. Vlastně mi to bylo jasné už včera, když jsem zjistila, že v tu samou dobu blog obnovila i Kiki (prostě osud :-D). Čeká nás tady ale spousta úprav a já se budu snažit do mého programu zařadit i článků o dění v našem světě. Začneme tedy ihned.

Rok 2014 nebude plný změn.

3. ledna 2014 v 12:32 | Elma
Zdravím. Tři měsíce. Není to zase tak dlouhá doba. Připadá mi to jako celý rok, co jsem tady nebyla. Občas si na svůj nejlepší blog vzpomenu, ale řeknu vám, zřídka kdy. Přišla jsem, abych se vám ohlásila. Jak to u nás vypadá a co vlatně děláme.

Nastěhováni zase doma.

2. září 2013 v 17:29 | Elma
Po dvou měsících, které jsme s Alfíčkem strávili na chatě, jsme domov přivitáli s opravdu vřelou náručí. :o) Na chatě se máme skvěle, ale domov je pro nás domov. Alfík byl sice ještě chvíli uražený (jako vždy) - proto, že jsme ho zase někam převezli, ale k večeru se už nedovedl přetvařovat a byl hodně rád, že je tu s námi. Kdyby mohl promluvit, už by nikdy na chatu nejel. :o)
Krom toho teď musel být opět týden na chatě sám, já jsem měla soustřeďění, které jsem si mimoto docela užila, a doma by byl skoro celý den sám, než přijde mamka z práce. Ale naštěstí tam babičku s dědou zná a tak to nějak přežil. Vždycky mě vítá tak opatrně, ale když na 100% ví, že jsem to já, tak se ode mě nehne ani na krok a nikam mě nepustí. :o)
Křepelky si tak nějak zvykly jen na babičku. Ostatních se docela bojí, jsou to bojázlivá zvířátka. Mám u nich jednu docela velkou zprávu. Jelikož je (ani slepice) nebudeme na zimu zabíjet - ještě, že tak - nemáme jiné řešení, než je mít u nás doma. Už máme koupenou celkem velkou klec, ale jak to přežijeme, to vážně netuším. Snad vše proběhně hladce, protože jiné možnosti nevítáme.
Slepičí holky si naopak docela zvykly na mě, zvláště Lou. Dávám jim totiž kapsičky od kočky, které nade vše milují. Už jen stačí, abych zaklepala miskou o zemi a oni z druhého konce zahrady vyletí a poskakují rychle ke mě a papají mi to rovnou z toho sáčku. Jojo, jsou to moje holky. :o) Posledně jsme se pořádně nasmáli. Když totiž ráno snášejí vajíčka, Emči to nejvíce trvá, klidně na svém hnízdečku může sedět i 2 hoďky a potom ji ty další dvě slípky hledají, kde je. Ale když na hnízdečku sedí třeba Lou nebo Pipi, tak u nich musí sedět i Emča a být s nimi. :o) Ten pohled na ně je úžasný. :o)
Kočička se u nás schází s jejim "manželem", tak říkám černobílému kocourovi, který je otec od malých mladých. Na naší zahradě si vždycky v podvečer dávají schůzku a minule tam s nimi byly i malé koťátka, z kterých už jsou ale velké babizny (snad i velcí kocouři, to ještě nevím). Jsou roztomilí, celá rodinka. :o)
Dnes píši jen krátce, ale chtěla jsem se vám ozvat, mrzí mě to, ale zase začíná škola a já už nemám vůbec čas na blog. Možná, že ten čas bych si ještě našla, ale nemám vůbec, ale opravdu vůbec chuť psát. Proto se všem omlouvám, ale z donucení bych sem nikdy nepsala. Proto se teď aktivita snižuje skoro k bodu mrazu. Omlouvám se vám, ale ti, kteří blogují už alespoň pár let a chodí do vyšších tříd, mě pochopí. :o)

Ve vedrech se musím snažit.

5. srpna 2013 v 15:24 | Elma
Každý správný páníček ví, že tyto vedra nejsou nevydržitelné jen pro nás, lidi, ale jasně i pro naše miloušky, cukroušky či jak ještě říkáte svým mazlíkům. :o) Asi si myslíte, že já mám jen Alfíka, takže to je v pohodě, ale není tomu tak. I když někteří z vás do mé minizoo naše opeřence nepočítají, já ano. Není to jen sbírání vajíček. V takovýchto vedrech, jsou vyčerpaní všichni, proto když si zajdu sama do bazénu, hned po tom jdu do lavorku vykoupat Alfíka (tomu se to opravdu nelíbí, ale musí to být) a když skončím s ním, jdu si pěkně pro rozprašovač a postříkám všechny křepelky (kterým se to naopak od slepic líbí) a nakonec ještě nemilosrdně postříkám slípky. :o) Nejsem padlá na hlavu, abych třeba Alfíka koupala celého, vždycky mu okoupu jen prdelku (mimochodem jsem mu koupila nádherný malý ručníček) a jde se dále.. :o) Tak samo to je i u opeřenců. Jen aby je to osvěžilo, ne aby byli mokří jak.. slepice :o)
Někteří mě možná nechápou, já fakt miluju naši chatu, ale čeho je moc, toho je moc a ty dva měsíce už fakt nejdou, ještě k tomu, když jsme tu každý týden o víkendu.. Ale přejděme k tématu. Fakt je, že za ni musím být ráda. Když si představím, že ostatní děcka, třeba i s mazlíky, musí věznit někde v paneláku v městě, je mi jich líto. Tady si prostě můžeš dělat co chceš, když je ti horko, jdeš se okoupat do bazénu, když je horko tvému mazlíčkovi, jdeš ho okoupat taky, je to něco jiného, to ano. :o) Napříkad teď sedím venku a píšu tenhle článek, pěkně ve stínku a fouká vítr, opravdu, není nad to, vesničané mě určitě pochopí.. :o)
Teď ještě ke kočce.. Asi ještě dnes je jdeme s babičkou podívat na mladé. Jedno je prý nádherně zbarvené a nebojí se, to druhé má všechno tohle naopak. Ale jejich mamina mě dobře zná a vím, že se za kapsičku nechá dobře uplatit, vezmu jich radši víc, ať mají mladí trochu hody! :o) Chudák velká micinka má teď pořád na spěch, z malých nevivinutých mláďátek se už začínají stávat raubíři a tak se vždycky rychle přijde najíst a rychle utíká zpět, aby ještě něco nevyvedli! Už se na ně dneska těším. :o)
A ještě něco jsem zapomněla povědět. Ta jedna zlobivá Emča (černá slepička)! Ony jsou vlastně všechny 3 stejné nezbednice. Vždycky, když kočka něco nechá, myslím od jídla, ony se po tom můžou utlouct, ba ji někdy dokonce i chudinku nevyženou! Ale teď už to překročilo všechny meze. Když se kolem misky seběhl ten jejich celý trikolorní gang a začali Whiskas jíst (tedy spíše klovat do misky :D), asi Bělka (bílá slepička) omylem Emči vzala nějaký kousek masa a Emina okamžitě sedla Bělce za krk a začala ji klovat do hlavy, no kdybych tam nebyla, tak by se snad ještě popraly. Emča je ze všech nejtlustší, má nejmenší hřebínek (to znamená, že není jakoby moc vyvinutá ohledně vajec-zjednodušeně řečeno) a bude toho chtít co nejvíce, hrůza!
Tak snad abych to dneska zase ukončila. :o) Bude to asi tím, že už mi končí baterka na notbuku a musím si ho jít zase nabít. Přeji hezké prázdniny, už bych měla začít říkat i hezký zbytek prádznin, ale neuspěchejme to. :o) Já osobně doufám, že příjdou zase deště, ať už není takové vedro a sucho, snad ano. Tak se mějte krásně. :o)

Jak se vede ve společnosti křep a slep.

11. července 2013 v 13:10 | Elma
Už si zvykly na pohodu a klídek. Proto si snáší vajíčka, jak chtějí a kde chtějí. Nikdo se jim nezavděčí, ale každý se na takovou novinku chce mrknout. :o) Mi to nevadí. Do vnitř totiž nepustím skoro nikoho. :o) Už jsem prostě taková, jakýkoli člověk mého mazlíka vždy týrá. Myslím, že nejsem jediná. Jediná já si je můžu pučit, mazlit, pusinkovat, odchytávat, ale když to udělá někdo jiný, jsem nadmíru naštvaná a dle mého domnění, dochází k týrání. :o)
Už jsou docela tlustí. Zvykli si na luxus. Když se v jejich dveřích objeví babička, okamžitě dávají hlavy na horu a začnou roztomile koukat, protože ví, že jim babička za chvíli donese na kousíčky nasekanou travičku. A to jim opravdu chutná. Takovou pochoutku někdy dostanou za den i třikrát, není divu, že už to nejsou ti bývalí vychrtlíci. Alespoň, že se jim daří dobře. :o)
Až nyní jsem si neuvědomila, že jsem vám zapomněla říci, asi měsíc starou, novinu. Je to spíše smutné oznámení. Jedná se o našeho bývalého křepeláka. Byl v té malinké staré králíkárně smutný a pořád kokrhal a kokrhal. Proto ho jednoho dne mamka vzala, že mu takzvaně zakroutí krkem. Haha. To víte, že to neudělala a ani by to nikdy nedokázala (což je jen a jen dobře). :D Ty jeho roztomiloučké očka nejdou jen tak uspat. Tak jsme zkusili ho dát zpět mezi křepelky. Jen co jsme ho tam položili, okamžitě se rozběhl, na jednu skočil a začal ji klovat do hlavy. To už byl konec naší trpělivosti. Vzali jsme ho a vypustili. Asi půl hodiny se zdržoval na naší zahradě, poté přešel k sousedům, ti tam věčně nejsou a mají tam vysokou trávu, ještě jsme ho pár hodin slyšeli, ale k večeru už jeho skřehotání nebylo. Věřte mi. Tohle je daleko lepší, než aby pomalu samotou umíral v té králíkárně. A teď se do mě můžete pustit, jak to, že si říkám milovník zvířat.
Mou největší oblíbenkyní je ale naše trikolorní skupinka. :o) Už nepoužiji slovo tlusté, jsou přímo vyžrané. Když příjde, v čas krmení, kočička, okamžitě se všechny tři seběhnou, protože Whiskas kapsičky jsou pro ně božím jídlem. Musíme je opravdu hodně vyhánět, aby se čičinka mohla najíst, stejně za 5 sekund jsou zpět a dotírájí se dále. Děs a hrůza. :o) Emča (černoška) je ze všech nejtlustší a proto nemůže tolik utíkat a proto si mi hned čapne a jí si ji pohladím. :D Za to bělka a hnědka (změnili jsme jim jméno z Lou a Pipi) jsou o trochu chudší a když si chci pohladit je, tak vzlétnou a zdrhají ze všech sil pryč, za to babičce si sedne před očima každá. A ty sprinty, když letí za babičkou na hnůj, jestli tam nedonesla něco nového, to se vždy popadám za břicho. :o) Nebo když je posekaná tráva a oni v ní pořád něco hledají a nenápadně vždycky tu trávu odhrabávají svými pařáty a potom si do ní třeba lehnout.
Řeknu vám to na rovinu. Vajíčka z obchoda, se s těmi našimi nedají srovnat. Jestli si myslíte, že v uvařeném vajíčku je normální žloutek, který je tělové barvy, tak to jste ještě neviděli žloutek od našeho vajíčka, které je sytě oranžové. Ty antibiotika, které do těch chudáků slepic, které mají 10cm na procházku, dostávají, to je teprve hnus. Naše slípky jsou vypuštěné od 7 hodin ráno, do 9 hodin večer. Mají obrovskou zahradu, spoustu skrýší, pravé ždrádlo pro slepice a tu správnou péči, kterou si zaslouží. Od té doby, co máme tyhle slepičky, už bych vajíčka v obchodě nekoupila ani za nic, to mi věřte.

Hrozné prázdniny podle Alfa aneb. Nepříznivě působící pobyt ze strany ušáka.

9. července 2013 v 16:42 | Alfík
Mám rád svou paničku a udělal bych pro ni první poslední, ale tohle je už opravdu moc. Aby mě někdo odvlekl na celé 2 měsíce někde do tramtárova, to už nemá obdoby!

Odhodlání k psaní.

28. června 2013 v 19:28 | Elma
Čekáte výmluvy? Jste tu správně. :o) Věřte mi, že mě to štve, když napíšu článek, nejsem s ním spokojená, protože jsou v něm jen výmluvy a samé blbosti, a pěkně ho smažu. Ale nic se nedá dělat. Asi jsem zase o trochu starší a mám jiné starosti než jen blog. Asi před dvěmi lety, by mě tohle nikdy nenapadlo, nenapsat článek na blog dobrých pár týdnů, ale časy se mění a já s nimi.
Ještě chvíli zůstanu v tom vyprávění o sobě. Dnes, den vysvědčení, sami mi doufám řeknete, tedy pokud chcete, jak vám výzo vyšlo, jestli jste s ním spokojeni, či ne. Já vám to také řeknu. :o) Mám 2 dvojky (matika a angličtina). Ostatní tvrdí, že na gympl je to vynikající, já ale spokojena nejsem, jak bych mohla! Já, perfekcionistka? Nikdy! Ale postoupila jsem do další třídy, nepropadla jsem a čekají na mě za pár let horší věci, jako je maturita, potom třeba výška a začíná život. Už si to tak pár let říkám, od nového školního roku se začnu učit. Hihi. Co myslíte! Ale řekla bych, že tento rok už to bude opravdu o hodně horší. Snad si zase nenechám známky na poslední chvíli. :o) Něco vám ale musím prozradit. Na letní prázdniny jsem se moc netěšila. Celý rok se těším a pár dnů před vysvědčením ne. Divné, ale je to tak. Asi už mi dochází, jak ten čas opět uběhne a prázky v čudu. Tyhle budou ale (snad) legendární. 3 týdny s kámoškou, potom dovolená, potom klídek na chatě a nakonec soustřeďko s kámoškama z tančení.. už se těším. :o)
Už, už se hrnu k mazlům! Kýmpak začneme?
Tak třeba čičinou. :o) Před chvílí se tady zastavila. Granulky s kapsičkou ji opravdu chutnají, ještě takové kvalitní, no nikdy neohrne nos. Krom toho jsem chtěla vyzkoušet i nějaký nový výrobek od Whiskas, jestli znáte, myslím to mléčko. Normální mléko bych ji nedala, ale chtěla jsem zkusit tohle, poradila mi ho totiž kámoška. Kapku jsem ji dala do mističky a ona jej okamžitě zaregistrovala. Jak jí chutnalo, no to se nedá popsat. Od teď mám další bod ve zvířecím nákupním košíku. :o) Miluju zvířata a proto mi nedělá problém za ně neustále utrácet. A abych nezapomněla. Babička mi pověděla, že už se mamina kočička s malými mrňousi byli ukázat paní, která kočičku vlastní. :o) Prý jsou prckové 2 a jeden je prý nádherně zbarvený. Je to šikovná mamina, ale zdá se mi už utahaná a hodně vyděšená, snad se jí dobře daří. :o)
Křepelky jsme minulý týden čistily s mamkou. Daly jsme je do výběhu od Alfíka, kde se jim moc líbilo, dokonce tam jedna snesla vajíčko do budky a zjistila to až morčule Zuzka od sestřenky. Jelikož babička na týden odjela do Maďarska, slepičky ji strašně hledají. Tedy upřesním to, Emča. Je z toho hrozně smutná. Když neustále chodila do kuchyně, hned jsem si to spojila a došlo mi, že hledá babču. Ale babička už tuto neděli přijede, tak se s ní hned pomazlí a Emuška bude hnedle veselejší. :o)
Alfíkovi začal teror. 2 měsíce tady, na chatě, jeho nejneoblíbenějším místě na světě. Zatím si myslí, že je tu zase jen na pár dní, ale až mu to dojde, bude asi hodně smutný. Ale nebojte. Budu hodně bojovat, aby byl v jeho ohrádce co nejméně. Je tu hrozná zima, tak už pomalu musím jít, vzít ho a půjdu se s ním ohřát do obýváků, kde topíme. Kamna jsou pěkně teplá, to ano, ale jestli se to počasí od pondělí nezlepší (jak hlásili), tak se na to můžu taky vykašlat. Abychom tady celý rok topili! Ani náhodou. Léto prostě musí být teplé a ne takovýhle hnus!
Můj nový koníček jsou teď korálky. Hrozně ráda je nakupuji v obchodě Stoklasa (znáte?) a jeden náramek mám hotový asi za tři minutky. Postupem času se snad nějak zdokonalím. :-) Ale alespoň v něčem jsem ráda, že ty prázdniny opravdu jsou, konečně si zase můžu přečíst pár knížek, četba.. to je totiž moje!

Nový přenosný dům.

5. června 2013 v 17:33 | Elma a minifarma
Jen na úvod. Doufám, že zrovna nebydlíte v oblasti, kde jsou povodně a i kdyby ano, přeji hodně štěstí a jako ostatní, také doufám, že se konečně rozsvítí ta žlutá koule na obloze a voda začne ustupovat!

Nadšení vystřídaly obavy.

13. května 2013 v 18:10 | Elma
Slepičky jsou moc šikovné. Můžu si je jenom pochvalovat, nejen já, ale i mé okolí. :o) Babička je moc spokojená, když jsme ji dříve přemlouvali, nechtěla o nich skoro ani slyšet, ale teď si je opravdu chválí. Každý den snesou 3 vajíčka. Jedno čistě bílé, jedno světle hnědé a jedno tmavě hnědé, sami si můžete odhadnout, od jaké slípky ty vajíčka jsou, jednodušší hádanka být nemůže. :o) Opět jsme se s mamkou a babičkou pobavily. Když jsem šla o víkendovém ránu pro vajíčka, všimla jsem si, že všude v kurníku mají čisto, jen přesně pod bidýlkem taková čára lejn. :D Čistota a hygiena je ale jejich heslem. Ve svém hnízdečku nemají žádnou nečistotu. Vždycky jedna slípka odběhne a zase přiběhne, potom další a tak se ráno vystřídají, až tam jsou tři vajíčka. Babičku už dobře znají. Vždy, když výjde z domu, rychle za ní běží, protože ví, že jim něco dobrého nese, jak ty zvířata to dokáží vycítit!
Abych nechválila jen ty slípinky, přejděme ke křepuškám. Tady ale nebudeme tak moc chválit. Křepušky jsou hodné, ale kdo četl v minulém článku můj komentář a nebral ho nijak vážně, tak udělal špatně. Nejdříve jsem větu, že ta bílá křepelka je kohout, nebrala vůbec na vědomí, ale hned mi to došlo. Byla a je to sakra těžká situace. Kohout křepelky totiž bil. Kdyby ho babička nedala na stranu, aby se ta kropenatá, která utekla a byla jejich davem (nejvíce kohoutem) bita, najedla, už by tady nebyla. Ale nejenom ji, kohout bil, tímto otravoval celou naši smečku křepek. I přesto všechno, jsem si ke každé z nich vybudovala vztah, už za tu chvíli a on není vyjímkou. Babička, když zjistila, jak je všechny tyranizuje, dala na chatě do klece Alfa, přes týden, ale když jsme přijeli, nastala otázka, kde bude ten náš nechtěný (?) křepelák. Vytáhli jsme ze sklepa klec po Emilkovi (křečkovi) a vyndali všechny patra. Maličká. Nu což, jednu noc to musel přežít. Sice nevíme, jak to udělal, no víme, ale nechápeme - když jsme ho do té klece dali, uběhla tak půl hodinka a uslyšeli jsme hluk, mysleli jsme, že to vzlétl a uhodil se (to dělají normálně), ale ne, on v té uzavřené kleci nebyl! A hádejte kde mohl tak být! V kleci ALFA! Klec Alfa, byla sice otevřená, ale jeho klec ne. Když jsem se tak na tu situaci dívala, už mi to docvaklo. I když je to skoro nemožné, on vzlétl nahoru, kde jsou malá dvířka, tou silou je otevřel a potom pro něj už bylo lehoučké, přeskočit do Alfovi klece. Je docela hodně rychlý a když jsme ho v té kleci od Alfa chtěli chytit, ještě ke všemu se schoval do jeho budky. Chytrý jako liška. Noc strávil v přenosce od Alfa. Následující den, jsme ho přestěhovali do králíkárny venku, nad slepicemi. Hned po chvíli jsem mu to tam všechno ustlala. Piliny po celém nasypala, hodně sena jsem mu ještě do rodu dala a udělala z hnízdečko, které si hned udupal a píseku, který tak hrozně miloval a dala jsem mu ho tam též, už si ani nevšimnul. Smutný je teď jen on a ne celé stádo křepek, ale i přesto mě to hrozně mrzí a musím na něj pořád myslet. Vždy, když jsem tam přišla, se díval z králíkárny ven. Já na to nemůžu ani pomyslet. Hrozně mě to užírá a bolí mě z toho srdce.
Teď nastává otázka, co s ním. Máme ho zabít? Tuto možnost vidím na 80%. A zbylých 20% je, že umře sám. K holčinám křepám ho dát nemůžeme, proč jsme ho taky dávali jinde a kohouta mu koupit nemůžeme, poprali by se a umřeli by oba. Už ani to nemůžu ani pomyslet.
Na Alfíka mi teď nezbývá moc času a jsem z toho strašně mrzutá. Konec roku je tady, maturity a půlka učitelů bude za chvíli pořád chybět, známky si už těžko opravím, i když nějaké možná ano. Ale učení je stejně pořád hodně. Alfík navíc provokuje, když chodí za závěs pořád kousat dráty od tiskárny a mě to hrozně vytáčí. Je to hodný klučina, už se těším na léto, které strávíme spolu. :o)
 
 

Reklama